TU
                              si môžete prečítať novú biografiu

                                   

Johnny odpovedá:))

11. července 2010 v 22:38 |  Rozhovori s Johnnym Deppom
Americký herec Johnny Depp na sebe upozornil filmy Noční můra v Elm Street, Střihoruký Edward a řadou dalších. Ale hvězdou první velikosti se stal, až když oblékl plášť piráta Jacka Sparrowa
Kdysi měl pověst hollywoodského bouřliváka. Demoloval hotelové pokoje, pral se s fotografy a bral drogy. To je minulost. Ve čtyřiačtyřiceti letech je Johnny dobrým otcem rodiny, který našel ženu svého života ve francouzské zpěvačce a herečce Vanesse Paradisové. S ní a se dvěma dětmi, osmiletou Lily Rose a pětiletým Jackem žijí střídavě v jižní Francii a v USA.
Divoký a nevypočitatelný je už pouze na filmovém plátně. Například v sérii tří filmů Piráti z Karibiku, což je jeho dosud největší filmový úspěch. Teď se vrátil do kin potřetí jako strašlivý kapitán pirátské lodi Jack Sparrow.
Kapitán Jack Sparrow, takový, jak ho dnes všichni znají, to byl váš nápad?
Hned napoprvé jsem do té role vklouzl zcela přirozeně. A před druhým a třetím dílem už jsem se doslova těšil, až budu zase moci vzít zpátečku a stát se znovu kapitánem Jackem. Tu postavu napsali scenáristé Terry Rossio a Ted Elliot. Šli na to přitom z trochu jiného konce, než za jaký jsem to pak vzal já. Mám hodně dobrý pocit z toho, že jsem se na stvoření toho chlapíka tak trochu sám podílel, že jsem do něj dal kus vlastní energie. Vysoce postavení lidé od Disneye byli zpočátku dost nervózní, když viděli, jak ho hraju. Ale já jsem si věřil, říkal jsem si, že určitě postupujeme správným směrem. Hodně mi pak pomohlo, že diváci přijali Jacka Sparrowa za svého a přicházeli do kin v takovém množství. Úspěch prvního dílu pro mě byl velkou výhrou.
Vycítil jste hned, že ten příběh o pirátech z Karibiku má potenciál na další díly?
Hned první díl jsem končil s pocitem, že to přece nemůže být všechno. Říkal jsem si, že se z toho příběhu dá vytěžit mnohem víc, že tam zbyla řada možností a oblastí k prozkoumání. A že když dostanu dobrý scénář, budu Jacka s chutí hrát dál. I teď bych se ke kapitánu Jackovi ještě moc rád znovu vrátil. Hrát ho je prostě obrovská zábava, to je celé. Docela sobecky se v tom vyžívám. Líbí se mi, že tam není žádný moment čistého zla, kdy jdete do nějakého zadního pokoje a začnete přepočítávat lup. O tom-hle to pro mě nikdy nebylo. Jde mi čistě o to, jak tu postavu zahrát. Takže kdyby se i po třech dílech mělo pokračovat dál, bude-li dobrý příběh a dobře napsaný scénář, určitě se k Jackovi znovu rád vrátím.
Role Jacka Sparrowa v prvním dílu trilogie vám nakonec vynesla nominaci na Oscara...
...což se mi s třetím dílem určitě nepodaří. Tehdy mne ta zpráva o nominaci doslova šokovala. Když jsem to zaslechl v televizi, byl jsem doma a právě jsem chystal synkovi jídlo. Málem jsem upustil lahvičku s kaší. Myslel jsem si, že je to nějaký omyl. Platí nepsané pravidlo, že když hrajete postavy s nějakou charakterovou vadou, nemůžete doufat, že dostanete Oscara víckrát než jednou.
Vy jste ho tenkrát stejně nedostal. Jack Sparrow zato ale najde čestné místo v tematickém parku Piráti z Karibiku. Není to náhodou větší pocta než celý Oscar?
No, můj nápad to nebyl. Je ale pravda, že se mne ptali, jestli bych si to uměl představit. Měl jsem nějaké návrhy, jak a kam postavit mechanické figury. U Disneyho byli z mých představ dost nesví. Zejména, když jsem navrhoval, aby Jack Sparrow vykukoval zpod dlouhé dámské sukně. Ale jinak to samozřejmě považuji za velkou čest. Jednou třeba vezmou mé děti své potomky do Disneylandu, aby se na mne podívali. Takže teď tam budu pro věčnost. To není špatné!
Občas se dá narazit na lidi, kteří zkoušejí napodobovat Jackovu pyšnou chůzi. Kde se vzala?
Podle mého pochází jeho řeč těla z extrémního vedra. Trénoval jsem to zamčený v sauně. Mimochodem, nikomu to nedoporučuji. Ale na otevřeném moři v tropickém pásmu by člověk byl jistě vystaven podobným podmínkám. Když se na delší dobu zavřete na velmi horkém místě, začne to mít vliv na vaše pohyby. Tak se zrodila Jackova zvláštní chůze.
Chybějí vám vaše postavy, když natáčení skončí?
Strašně. Vždycky když s nějakou postavou strávím určitý čas, přijde nakonec ta doba, kdy hodiny začnou odtikávat a vy víte, že se budete muset rozloučit. A i když bude takové přiznání znít od chlapa ve středních letech strašně hloupě, přiznávám, že v těch chvílích procházím bizarní a hlubokou depresí. Ti chlapíci vám začnou chybět, protože si uvědomujete, že v té intenzitě už se s nimi nikdy nemůžete potkat. Rozhodně mě netěší, že bych měl dát Jacku Sparrowovi definitivní sbohem.
Hrál jste v minulosti víc postav, se kterými byste se byl rád sešel znovu?
Před lety jsem si říkal, že by bylo dobré natočit další díl Střihorukého Edwarda. Cítil jsem, že jsme v tom filmu nevyužili všechny možnosti. Ale studio 20th Century Fox mělo jiný názor. Hrály v tom zkrátka roli peníze.
Jak vysvětlujete svým dětem, čím se živíte?
Svého času jsem vzal dcerku na první díl Pirátů z Karibiku. Byly jí čtyři roky a věřila, že jsem opravdu pirátem. A když jsem potom přijal i jiné role, moc se na mne zlobila. "Já myslela, že jsi pirát, tati!" Odpověděl jsem: "Ne, miláčku, jsem herec, který se někdy může stát i pirátem." Mám dojem, že pochopila, čím si vydělávám na živobytí. Herectví je a vždycky bude nádherné povolání. Umožňuje mi vklouznout čas od času zpátky do dětských let.
Návrat k postavě Jacka Sparrowa ve druhém a třetím dílu pro mě byl bez nadsázky dar. Moc dobře si pamatuji, že jsem si jako malý kluk vždycky přál být pirátem, a který malý kluk si to nepřál? Mnoha lidem dodnes připadá, jako by piráti v té idealizované podobě pořád existovali. Spojují si je se snem o totální svobodě. Kdekdo by si přál, aby se podobně jako oni nemusel nikomu z ničeho zpovídat a mohl být stejně nezávislý a neuctivý jako oni.
Zkoušíte si na dětech účinek svých postav?
Moje děti už toho se mnou po téhle stránce zažily dost. Je to legrace, když si třeba s nimi hraji s panenkami, jako každý jiný táta. Pro herce je to ovšem báječná příležitost, aby si zaexperimentoval s hlasy. Začnu tedy napodobovat hlas své postavy. A dcera se hned nasupí a povídá: "Mohl bys mluvit normálním hlasem, taťko?!"
Jen jednou to mělo jiný průběh. Tenkrát jsem se snažil najít správný hlas pro Willyho Wonku z filmu Karlík a továrna na čokoládu. Mluvil jsem, jak jsem si představoval, že by případně mohl mluvit on, a dcera mě přerušila a povídá: "Kdo to je?" Líbilo se jí to, aspoň jsem měl ten pocit. "Řekl bych, že by to mohl být Willy Wonka," povídám. A ona na to: "To se mi líbí."
Změnily vás děti?
Otcovství pro mě znamenalo obrovskou změnu, to určitě. Přesněji bych ale řekl, že jsem díky dětem něco objevil sám v sobě. Jako bych teprve po jejich narození zjistil, kdo jsem. Když se poprvé setkáš se svým dítětem, když se na tu andělskou bytost poprvé podíváš, začneš si uvědomovat, co jsi byl po celé roky za pitomce a kolik času jsi promarnil. Děti a moje žena mi daly pevný základ, pocit domova, který jsem v životě neměl, skutečné vědomí, že mám rodinu a místo k životu.
Dovolíte dětem, aby se dívaly na poslední díl Pirátů z Karibiku?
Ano. Proč ne? Druhý a třetí díl nejsou o mnoho hrůznější než byl ten první. Podle mého jde o bezvadnou zábavu pro celou rodinu.
Sám máte jistý sklon k temným záležitostem a určitě snesete víc než lidé se slabšími nervy...
Rozhodně se nepovažuji za něco zvláštního. Každý z nás má svou světlou i temnou stránku. Jednou převáží ta, jindy zase ta druhá. Chápu život jako jízdu po dlouhé silnici. Jsou úseky, kde to hodně drncá, pak zase přijdou úseky klidné a pohodlné.
Na jakém úseku jste právě teď?
V mládí jsem býval často zmatený. Nemohl jsem najít své místo ve světě, ve vlastním životě. Když žijete v Hollywoodu a nikdy nepoznáte nic jiného, cítíte obrovský tlak. Pořád jde jen o peníze a o úspěch. To jsem nemohl dlouho vydržet. Teprve díky Vanesse a našim dětem cítím pod nohama pevnou zem. Pro mne znamenají všechno. Zachránili mne.
Na vrcholu jste i v kariéře. Vychutnáváte si možnost volit mezi nabízenými rolemi?
Nevím, čím to je, ale nikdy jsem neměl pocit, že něco hraju, protože musím. Vždycky jsem hrál role, které jsem hrát chtěl. To je samo o sobě takový malý zázrak. Dokonce i v devadesátých letech, kdy se na mě v Hollywoodu dívali jako na nýmanda, jsem mohl točit filmy, jako Mrtvý muž, Ed Wood nebo Strach a hnus v Las Vegas. V Hollywoodu si jich sice nikdo nevšiml, ale pro mne měly ty filmy komerční potenciál. Stejně tak se mohli před čtyřmi lety zařadit k propadákům i Piráti z Karibiku.
Ale stejně je nápadné, že dnes točíte filmy určené spíše pro usedlejší publikum, takříkajíc filmy pro celou rodinu. Takové snímky přinášejí do pokladny automaticky větší tržby. Je to snad tím, že jste se stal otcem dvou dětí?
Prvním filmem, při kterém jsem myslel na své děti, bylo Hledání Země Nezemě, kde jsem hrál tvůrce Petra Pana. Pak přišel Karlík a továrna na čokoládu. Mezitím jsem ovšem točil i jiné filmy, jako třeba Tajemné okno, což nebylo vůbec nic pro děti.
Kapitán Jack Sparrow patří mezi nejoblíbenější filmové postavy současnosti. Nezasloužil by si na filmovém plátně víc prostoru?
S režisérem Gorem Verbinským jsme se okamžitě shodli na tom, že by to byla chyba. Druhý a třetí díl nesměly zmutovat v nějakou výlučnou show kapitána Sparrowa. V příběhu musí být zdravá rovnováha mezi postavami, na to si tvůrci musí dávat pozor. Nemůžeme si dovolit nudit diváky jen jedním hrdinou.
Lidé mě dnes mají uloženého v hlavě díky roli kapitána Sparrowa. Ale musím přiznat, že si nejsem jist, jestli bych se chtěl stát nezapomenutelným zrovna díky jemu. Pro mě byl nejdůležitější Střihoruký Edward, protože byl na začátku. Tenkrát jsem právě nastoupil cestu, o které jsem si myslel, že je ta pravá. Byl to můj první film s režisérem Timem Burtonem.
Piráti pijí rum. Jak je to s vaším vztahem k láhvi rumu?
Pokud jde o mne, vím jen, že je rum bílý a tmavý. Jeden je vzácnější než ten druhý. Jistě se to dá pít, ale osobně dávám přednost lahvi vína.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
1

11